„Sklo jako výjimečný, krásný předmět nové české elity nepřijaly“
František Vízner patří nade vší pochybnost mezi nejvýznamnější sklářské výtvarníky poválečné doby, a to nejen v našem národním měřítku. Mohlo by se zdát, že František Vízner je miláčkem Štěstěny – na co sáhl, to se povedlo, kdekoliv působil, tam uspěl.
Rudolf Jurnikl patří ke generaci sklářských výtvarníků, kteří svou kariéru začali nedlouho po druhé světové válce. Má bohaté zkušenosti několika desítek let spolupráce se sklářským průmyslem. Svůj pracovní život zasvětil ručně lisovanému sklu, které navrhoval...
Vladislav Urban po absolvování Střední odborné škola šperkařské v Turnově v roce 1956 nastoupil do ateliéru profesora Karla Štipla na pražské UMPRUM, kde se setkává s dalšími velikány československého lisovaného skla...
Kapitoly z tisícileté historie sklářství v Čechách a na Moravě
Dle dostupných statistických ukazatelů československý průmysl skla a bižuterie z hlediska hodnoty vyvezeného zboží nepřetržitě rostl od poloviny 60. let až do konce éry socialistického hospodářství. Do roku 1980 se též zvyšoval objem utavené skloviny i hotových výrobků, přičemž spotřeba energie zůstávala v podstatě konstantní.
Zatímco mezi lety 1970-1975 se z ČSSR exportovalo skla a bižuterie za 4,7 miliardy Kčs, 1975-1980 za 6 miliard Kčs, 1980-1985 za 7,6 miliard Kčs a 1985-1990 dokonce za 10,4 miliard Kčs.
Šedesátá léta 20. století se v případě průmyslu skla a bižuterie nesla ve znamení budování a pokusů o racionalizaci výroby. Přestože se například při slučování jednotlivých podniků často jednalo z hlediska jejich výrobní tradice o drastické kroky, výsledný efekt nemůžeme označit za ve všech ohledech negativní.
Po opatřeních vlády z roku 1961 se otevřela cesta k velkolepé obnově provozů, a to nejen stavební, ale i technologické. Vždyť české sklářství mělo punc zastaralosti již mezi světovými válkami! Do skláren si našlo cestu vytápění zemním plynem, svítiplynem či...
Léta 1948 – 1989 se vyznačovala mnoha anomáliemi, mezi něž patřily i deformované hospodářské vztahy a neexistence soukromého podnikatelského sektoru. I v této době ale dekorativní a užitkové sklo společně s bižuterií patřilo k významným exportním komoditám, kde domácí trh nehrál významnou roli.
Zahraničními zákazníky zdaleka nebyl jen Sovětský svaz a tzv. socialistické země. Díky kvalitě a přijatelné ceně se brzy staly znovu dostupnými i tzv. kapitalistické trhy. Železná opona měla v případě toho průmyslu spíše podobu drátěného plotu s velkými oky nežli neprostupné stěny.
Na internetových aukcích zdomácněla jména jako je František Vízner, Rudolf Jurnikl, Vladislav Urban, Jiří Brabec, Miloš Filip, Adolf Matura, Vratislav Šotola, František Pečený, Václav Hanuš, Jiří Zejmon nebo Pavel Pánek či Václav Zajíc. Jedno jméno však nevídáme tak často, přestože jeho návrhy známe úplně všichni. Jde o pana Rudolfa Schröttera, praotce moderního československého lisovaného skla. Rudolf Schrötter byl Němec.
Narodil se 3.4. 1887 v saském Freitalu, vystudoval tříletou školu na kresliče (1901 -1903) a posléze pracoval v Rýnských sklárnách v Kolíně nad Rýnem. Do Rudolfovy huti v Dubí u Teplic (firma Inwald) nastoupil k 1.7. 1912 jako kreslič – návrhář. V Rudolfově huti celé meziválečné období působil jako vedoucí návrhář a na huti zůstal jako jediný...